Nejen v civilním prostředí, ale také v armádách napříč celým světem, hraje velkou roli při péči o raněné posloupnost péče, možnosti diagnostiky a operační řešení stavu. I když se často říká, že o životě člověka rozhoduje ten, kdo jako první nakládá obvaz, je pravdou, že bez další specializované péče by to samo o sobě nešlo. Můžeme si představit takového člověka, který vypadl z okna a dopadl na zem z několika metrů. Když se takový jedinec dostane na pohotovost, kde je lékař, může to vypadat sice hezky, ale i bez zdravotnického vzdělání víme, že to chce něco víc. Takovému člověku nebude stačit pouhé ošetření laikem na místě, ani lékařská pohotovost pro dospělé, ale pravděpodobně bude potřeba pracoviště, kde bude k dispozici CT, ultrazvukové vyšetření a možnost okamžité operace, která minimálně na čas odvrátí to nejhorší. V ČR toto máme zajištěno dobře – po ČR je síť tzv. traumacenter, která jsou špičkově vybavena. Pokud svědek události zavolá záchrannou službu, tak lékař nebo záchranář, který na místo dorazí, takového pacienta obvykle směřuje přímo na traumacentrum, kde mají možnosti diagnostiky i okamžitého operačního řešení, jistě nepovezou raněného na polikliniku s ambulancí. Naopak, pokud si někdo odře koleno při běhu, není třeba s ním jet do traumacentra a finální ošetření zvládne i poučený laik.
Podobný systém mají také armády po celém světě. Ten níže uvedený vychází samozřejmě z doporučení NATO. Pouze zdravý voják je schopen plnit své úkoly dobře. Ochrana a péče o vojáky je tedy zásadní. Každý zraněný voják je zpravidla ošetřován v různých zdravotnických zařízeních s odlišnou (většinou vzestupnou) úrovní péče, tedy vyšším personálním i materiálním zabezpečením.
Dle NATO jsou zdravotnická zařízení rozdělena do 4 kategorií tak, aby co možná nejlépe zajistila péči, odsun raněných a také doplňování zásob a jiné činnosti potřebné pro efektivní fungování. U pozemních sil se používá označení "ROLE 1-4". Platí, že čím vyšší je číslo, tím více má zařízení možností léčby a je tak zaručena vyšší odbornost, personální i materiální vybavení. Z frontové linie se ranění transportují na nejbližší a obvykle nejnižší zdravotnické pracoviště (ROLE 1). Aby byla ale léčba efektivní, je možné dle stavu raněného a typu zranění některou úroveň nebo úrovně přeskočit a raněného transportovat na vyšší pracoviště. (Nejen traumata, ale i jiné stavy.) Pokud by se tam ale najednou přesunuli všichni, pracoviště by nestíhalo, proto musí být každému raněnému zvlášť přidělena priorita a zařazen do kategorie – dle toho je pak transportován na další konkrétní pracoviště. Problematika tohoto třídění je na jiný článek.
ROLE 1 (v ČR praporní obvaziště): Ve všech armádách NATO by již na této úrovni měl být dostupný lékař (MUDr.). Pracoviště provádí primární péči, třídění, resuscitaci a stabilizaci raněného. Je zde zařazena i běžná ambulantní činnost.
ROLE 2: Pracoviště provádí příjem a třídění raněných, pracoviště je schopno resuscitační péče a léčby šoku na vyšší úrovni než ROLE 1. Zvládá chirurgickou stabilizaci (DCS) a je schopno raněného dočasně hospitalizovat – dokud se raněný nevrátí zpět do služby nebo není transportován do jiného zařízení. V podstatě se může jednat o malou polní nemocnici. ROLE 2 je ještě členěno do více podkategorií, podle velikosti a mobility zařízení a možností péče.
ROLE 3: Polní zdravotnické zařízení má primární chirurgii, JIP, lůžka s ošetřovatelskou péčí a diagnostickou podporu. Mají až 200 lůžek a jsou schopny 60-80 chirurgických výkonů za 1 den. Polní nemocnice také odsunové prostředky. V současné organizační struktuře vojenského zdravotnictví AČR tedy existují 2, respektive 3 typy polních nemocnic. První typ s mírovou organizační strukturou je menší, s počty do 150 osob personálu a 50 lůžky. Má především chirurgické zaměření. Druhý typ polní nemocnice s více než 340 osobami personálu a 200 lůžky je schopný léčit celou škálu kategorií pacientů. Zvláštním typem je polní infekční nemocnice se 100 lůžky, určená pro poskytování zdravotnické pomoci pacientů s nebezpečnými nákazami. (info k roku 2013-2014)
ROLE 4: Zařízení, které poskytuje definitivní péči. Nejde o polní nemocnice, ale o vojenské a civilní nemocnice na území daného státu – u nás Ústřední vojenská nemocnice v Praze.