Některé níže uvedené rady se dají napasovat na jakýkoli vrtulník (civilní, "vyhlídkový") a některé jsou zaměřené přímo na ten záchrankový/armádní/policejní. A i když píšu o tom, že k vrtulníku se nechodí, dodávám pár rad, kterými se řídit, když už u toho vrtulníku (s nahozenými motory) jste - třeba jako záchranáři, hasiči a podobně.

Vždy platí, že k vrtulníku se nikdy nepřibližujeme bez zřejmého pokynu posádky. Je jedno, jestli vrtulník přistál na heliportu nebo v terénu, vždy vyčkáme, až dá posádka pokyn nebo za námi člen posádky přijde. Týká se to vrtulníku, který letí k pacientovi, ale i k jinému, který je určen pro vyhlídkové lety.
Pokud nám z jakéhokoli důvodu dá posádka pokyn pro to, abychom se přiblížili, vždy tak, abychom měli přímý oční kontakt s pilotem.
Specifikum záchrankového nebo armádního/policejního vrtulníku je v tom, že nelétá pouze z heliportu na heliport, ale i do terénu. Přičemž často musí sednout na místo, které pilot nikdy předtím neviděl.
Místo pro přistání si vybírá vždy posádka, ne ten, kdo je na zemi - alespoň u záchranky. Potřebujeme pevný povrch, který je rovný (ne svah). Snažíme se, aby na něm nebyl štěrk a písek, aby přihlížejícím nelétal do očí a nezranil je. Někdy tam ale přistát musíme.
Je možné, že posádka vybere místo pro přistání a už to vypadá, že vrtulník sedí na zemi - pak ale pilot zjistí, že sklon terénu je moc velký nebo že je povrch nestabilní a vrtulník se kousek přesune. V tu chvíli může kovová ližina člověka, který by k vrtulníku běžel, poranit.
K příspěvku jsem dala také nákresy. Může se stát, že vrtulník přistane někde kousek od svahu. V tu chvíli se v tomto místě dostávají listy rotoru do místa, které je kousek nad zemí. Bylo několik nehod, kdy se v tomto místě (mrkněte na nákrasy) snažil někdo do svahu vyběhnout. Následky byly samozřejmě fatální.
S předchozím bodem se váže i další věc - když například přistáváme na sjezdovce, tak se tam vrtulník neudrží, ale zdravotnická posádka může vystoupit tzv. "z visu". Vrtulník chvilku visí nad terénem nebo se ližinou o svah opře. Posádka vystoupí, ale drží se těstě u přední části vrtulníku - v podstatě na dosah ruky. Teprve, až vrtulník odlétne, se posádka narovná a jde k pacientovi - protože když vrtulník visí, jsou listy rotoru blízko u země a pohyb kolem vrtulníku je nebezpečný.
Když už se musím pohybovat v terénu kolem vrtulníku, jehož rotory se stále ještě točí - to dělám při předvzletové kontrole, kdy obcházím pod ocasem celý vrtulník, tak jdu těsně u stroje. Když kontrolu neprovádím, ale potřebuju vrtulník obejít, obejdu ho hoooodně velkým obloukem.
Pozor na pitotovu trubici - jsou dvě, v přední části vrtulníku. Pomocí nich se měří proudění, když vrtulník dosedne, jsou žhavé tak, že by se vám na nich přiškvařila ruka. Bohužel jsou tam tak hezky, že lákají, abyste se o ně opřeli nebo se jich chytli.
Vrtulník má také zadní rotor - vyrovnávací rotor. I tam se už několik lidí (v zahraničí) zabilo, proto k ocasnímu rotoru nikdy nechodit.
Pozor na vrtulník na silnici - v tu chvíli musí vozidla bohužel počkat. I ta osobní. V zahraničí takto "podjeli" hasiči rotor vrtulníku - došlo ke kontaktu a následné explozi.
Comments