JAK VYBRAT KURZ PRVNÍ POMOCI

Téměř každý občan ČR nějakou výukou první pomoci prošel (nejčastěji na základní nebo střední škole, případně pak ještě v autoškole). V rámci ČR ale není taková výuka jednotná. Někde se jednalo o online kurz, jinde o přednášku. Tam, kde na výuce první pomoci záleží víc, volí praktický kurz.

V České republice může první pomoc vyučovat téměř kdokoli (laik, zdravotník bez praxe, zdravotník s praxí). Výuka a lektorská činnost patří mezi živnosti volné, nezáleží tedy, jaké má instruktor vzdělání. Na kurzy, ze kterých účastníci nepotřebují potvrzení, není třeba, aby měl lektor jakékoliv vzdělání, na jiných kurzech je to nutností. Například povinné školení první pomoci pro zaměstnance pak může provádět poskytovatel pracovně-lékařských služeb nebo osoba jím pověřená, pokud má tato osoba příslušné vzdělání nebo akreditovaný kurz, například tedy všeobecná zdravotní sestra, zdravotnický záchranář, lékař nebo absolvent kurzu Člen první pomoci (akreditovaný kurz MŠMT o délce 80 vyučovacích hodin).

Při výběru kurzu je vhodné položit si tyto 3 otázky:

1. PROČ CHCI KURZ PRVNÍ POMOCI ABSOLVOVAT?

Dřív byl výběr kurz značně jednodušší – kurzy vyučovalo pouze několik málo organizací. V posledních 20 letech se ale začínají objevovat kurzy specializované na určitou oblast (například nedostupné oblasti, moře, bojové operace, hory). I když kurzy lákají fotkami a dobrým marketingem, je potřeba se zamyslet, proč chceme umět první pomoc. Nejspíš je to proto, že chceme umět reagovat v situaci, kdy se nám samotným nebo našim blízkým přihodí úraz nebo jiný zdravotní problém. Proto by úplným základem měla být ta nejjednodušší první pomoc, která bude co nejuniverzálnější pro většinu situací (umět zastavit masivní krvácení, rozpoznat stav, kdy člověk nedýchá a vyžaduje tak resuscitaci, všimnout si příznaků mozkové příhody, umět efektivně zavolat o pomoc).

Často narážím na argumentaci „Ale když něco, tak zavolám 155 a oni mi poradí, nemusím víc řešit.“. Mnoho lidí pak sklouzne k tomu, že se hlásí na cool kurzy typu TCCC, protože to někdo poradil a protože dle něj "nic lepšího není". Ale stejně tak často, jak narážím na „Zavolám a víc neřeším.“, narážím zároveň na „My jsme mysleli, že to přejde. Ale nepřešlo, tak voláme.“. Chci tím říct, že zavolat a nechat se vést operátorem na lince 155 je opravdu jednoduché, ale je důležité zavolat včas - například u příznaků cévní mozkové příhody. Aplikace turniketu a gázy u masivního krvácení nebo hrudního krytí u díry v hrudníku je jednoduchá. Ale pokud zrovna neabsolvujete bojovou operaci nebo nemáte opravdu velkou smůlu na aktivního střelce, je statisticky mnohem víc pravděpodobné, že potkáte člověka s právě probíhající mrtvicí. A i když se to zdá jednoduché a snadné, všichni ze záchranky, urgentních příjmů a neurologové by mohli vyprávět, kolik lidí přijede třeba s výše zmíněnou mrtvicí pozdě a jak moc zbytečné to bylo. Takže pokud bych měla poradit, doporučuji nejprve absolvovat kurz první pomoci, který obsáhne obecná (ale podstatná) témata. Nemusíme (ani není v našich silách) obsáhnout úplně vše, ale ty zásadní věci, jako je zástava krvácení, přístup k člověku v bezvědomí, rozpoznání závažných příznaků, volání linky 155 a použití aplikace Záchranka, bychom měli všichni ovládat. Mezi ty závažné příznaky patří všechny příznaky cévní mozkové příhody, dále bolesti na hrudi nebo třeba pocit dušnosti. K tomu se váže i výuka použití AED (automatizovaného externího defibrilátoru), protože ve vyspělých státech je AED v podstatě na každém kroku (a i v ČR začíná síť AED více houstnout). Na základní kurz se už dá navázat další specializací, jakou je právě taktická první pomoc nebo první pomoc v nedostupných oblastech. Pokud však budu součástí AČR nebo AZ, tak TCCC se rozhodně budu chtít účastnit.

2. KDO MĚ BUDE PRVNÍ POMOC UČIT?

Jak jsem psala výše, v ČR může vyučovat první pomoc opravdu kdokoli. Stejně tak se ale kdokoli může zeptat svého instruktora na zkušenosti, vzdělání i praxi. A ten by měl odpovědět. Rozhodně si dejte pozor na „no-name“ instruktory, kteří odmítají sdělit svou totožnost a jejich mottem je, že byli kdysi u „speciálů“ a vše, na čem se podíleli, je tajné. Hledejte spolehlivého instruktora, který se orientuje v současných postupech (tedy ideálně přímo z praxe) a zároveň se věnuje lektorství a má (nebo sbírá) zkušenosti u větší společnosti nebo organizace, která se první pomocí zabývá. Ještě lepší je, pokud má přímo pedagogické vzdělání (nebo kurz na toto téma). Kolega se setkal s tím, že se na velké konferenci školitelů první pomoci několik těchto školitelů ptalo, jaký poměr u resuscitace mají učit (to není hezká vizitka vzhledem k tomu, že postupy jsou již několik let v tomto ohledu téměř stejné).

3. JAK JE POSTAVENA METODIKA KURZU?

Metodika kurzu velmi souvisí s instruktorem. Online kurz, přednášku nebo hodinový kurz?

• online kurz první pomoci: Jen sezením a koukáním do obrazovky se nic moc nenaučíte, při praktickém nácviku a modelových situacích alespoň pracuje, kterého je v reálné situaci někdy až moc. Zkrátka - u obrazovky a online kurzu vám hlavou proběhne "To bych přece zvládl.", ale realita bude velmi pravděpodobně jiná. Online kurz je však jistě lepší než "NIC".

• přednáška o první pomoci: Je na tom podobně jako výše zmíněný online kurz, účastníci kurzu první pomocí se musí naučit pracovat se stresem a musí se prakticky naučit alespoň základní dovednosti v první pomoci. Povídání je milé, ale nestačí.

• kurz první pomoci trvající 1 hodinu: Když se jen díváte a nic z první pomoci si nezkusíte, je to škoda. Tyto typy „kurzů“ lze často vidět u povinného školení pro zaměstnance, kteří se za hodinu nic nenaučí, a přesto mají „splněno“. Důvodem je úspora času.

Metodika kurzu by měla obsáhnout popis zdravotního problému, vysvětlení první pomoci, ale především praktický nácvik. Nacvičit byste si měli nejen konkrétní dovednost (naložení turniketu), ale také nácvik této dovednosti v modelové situaci. Pokud na kurzu první pomoci jen sedíte a posloucháte instruktora, je to špatné.

Ráda bych doporučila konkrétní kurz první pomoci, nemůžu ale doporučit kurz, na kterém jsem sama nebyla. Při hledání a výběru kvalitního kurzu se proto zaměřte se na tyto 3 aspekty:

• fotky z kurzů: Jak účastníci vypadají? Sedí pouze znuděně v lavicích? Prakticky si nacvičují? Probíhá modelová situace za použití umělé krve? Kolik je na kurzu účastníků?

• jakou formou kurz probíhá: Kurz by měl mít optimálně alespoň 60 % času věnovaného praxi. Zbylých 40 % zahrnuje přednáška, videa, praktické ukázky s výkladem. Informace poskytnuté v kurzu musí být takové, aby téma plně obsáhly a zároveň, aby nebyl účastník přehlcen informacemi.

• kdo je instruktor

• recenze konkrétního kurzu nebo organizace (v současné době asi nejlépe pro to slouží Facebook)

Jaké MINIMUM by měl obsahovat základní kurz první pomoci:

1. obecné zásady první pomoci s důrazem na bezpečnost zachránce

2. univerzální algoritmus X-ABC, tedy:

3. zástava masivního krvácení

4. přístup k člověku v bezvědomí

5. techniky uvolnění dýchacích cest

6. volání linky 155 + aplikace Záchranka

7. neodkladná resuscitace + AED

8. akutní neúrazové stavy

DESATERO všech kvalitních kurzů první pomoci:

1. Účastník dostává aktuální a správné informace.

2. Účastník se učí dovednosti správně a je si jimi jistý.

3. Účastník je často v interakci s lektorem.

4. Účastník si trénuje své reakce v různých nasimulovaných situacích.

5. Účastník řeší modelové situace sám i ve skupině.

6. Účastník využije veškerý čas, který si zaplatil, efektivně.

7. Účastník se učí ty dovednosti, které jsou v reálu využitelné.

8. Účastník se učí zvládat stres.

9. Účastník během kurzu pracuje s různým vybavením (i s improvizovaný).

10. Účastník se během kurzu učí prioritám v první pomoci.

    
    

Osob učících první pomoc je v České republice opravdu mnoho a jejich kvalita je bohužel různá. Instruktoři nejsou kontrolováni a je velká škoda a riziko, když se na kurzech účastníci nenaučí nic použitelného v praxi nebo se dokonce naučí takovým špatným dovednostem. Někdy se naopak učí dovednostem, které zbytečně překračují kompetence laického zachránce. Nebojte se před kurzem dotázat vašeho instruktora, kdo je, co umí a jakou metodou kurz vede, prohlédněte si fotky. Každý kurz by měl určitě obsahovat algoritmus X-ABC, jinými slovy byste měli pochopit, jaké jsou v první pomoci priority (tedy bezpečnost, zástava masivního krvácení, uvolnění dýchacích cest, volání 155, resuscitace a pak vše ostatní). Cílem kurzu první pomoci není, aby účastník znal příznaky všech stavů a onemocnění, ale aby dokázal adekvátně reagovat na to, co vidí.