Každý z nás si nejspíš někdy položil otázku: "Co bych dělal, kdyby mě někdo napadl?" "Jaká je nejlepší technika v sebeobraně?" "Do jakého kurzu se přihlásit, abych se naučil bránit?" S kamarádem z oddílu karate jsme se v dobách našeho dospívání hádali o to, zda je silnější úder pěstí nebo úder otevřenou dlaní. On tvrdil, že silnější je pěst. Já zase, že silnější je otevřená dlaň. Na základě této diskuze jsem pak během jednoho týdne pomocí úderů otevřenou dlaní přes desku z překližky a vrstvu molitanu, abych si nepoškodila klouby, poslala k zemi starý cihlový komín. To bylo u domu určeného k demolici u chlápka, který mě trénoval (ale o něm třeba jindy, protože to není žádný mistr bojových umění, ale u policie poměrně, jak se říká, "známá firma"). Nejspíš po stovkách a tisících úderů povolily spáry mezi cihlami komína, nicméně dodnes mám uložené fotky, kdy komín stojí a pak najednou leží rozsypaný na střeše. Jenže... Každý, kdo se sebeobranou nebo bojovým uměním či sportem někdy trochu zabýval, ví, že silný úder k sebeobraně většinou nestačí. Každý instruktor sebeobrany nejspíš začínal u karatedo a judo, tehdy jiné možnosti ani nebyly. Postupně si nejspíš našel nějaký styl krav magy, systemy, musado nebo ty modernější, jako urban combatives, crazy monkey, kalah, a podobně. Tyto systémy sebeobrany jsou, nebo by alespoň měly být, komplexní. To znamená, že se věnují prevenci, všem částem konfliktu (prekonflikt - konflikt - postkonflikt), legislativě, obranným prostředkům, nejen samotnému fyzickému střetu. Pokud se tedy budete při kurzu sebeobrany pouze vzájemně mlátit do hlavy... no, asi ne moc dobrý oddíl. A k tomu vlastně ještě jedna záležitost - ne každý se chce zúčastnit kurzu sebeobrany, kde by se vše naučil. A ještě mnohem méně lidí chce docházet na tréninky pravidelně. To ale neznamená, že by se tito lidé nemohli naučit bránit, respektive konfliktu předejít.
Předně, jak jsme již psali výše, umět silný úder nebo kop nestačí, to nikoho nejspíš nezachrání. Mnoho lidi razí názor, že nejlepší je si pořídit zbrojní průkaz, následně střelnou zbraň a ta pak vše vyřeší. Sama nevyřeší, zbraň musí někdo nosit u sebe, pak si včas všimnout hrozícího nebezpečí, aby zbraň stihl z pouzdra vzít do ruky, odjistit, namířit na útočníka a především... mít koule někoho odprásknout (nemyslíte si snad, že ve stresu a s roztřesenýma rukama budete mířit na končetiny, abyste ho nezabili, že ne?). Tak je to i ostatními zbraněmi (pepřák, nůž, teleskop, taser, paralyzér, kubotan, kraken, ...), je to stejné, jako s pistolí, krom toho "odprásknutí". Na druhou stranu, pokud má někdo možnost použít při sebeobraně zbraň (jakoukoli - židli, deštník, pepřák,...), je hloupý, když to neudělá. Řekl to nějaký uznávaný odborník na sebeobranu, už nevím, kdo...
Než se dostaneme ke hlavní myšlence článku, je dobré vědět, že konflikt má několik fází, má především začátek, vrchol a konec. A mezitím ještě další mezistupně. Samotný vrchol konfliktu trvá několik sekund a je velmi, velmi psychicky a fyzicky náročný. O tomto několika-sekundovém okamžiku budu psát ještě níže...
Jednou z nejlepších technik sebeobrany je aktivní používání tzv. Cooper code (Cooperova škála ostražitosti). Tuto didaktickou pomůcku sestavil Jeff Cooper, přední odborník v otázkách nutné obrany. Cooper Code je vlastně takový barevný semafor o 4 barvách (bílá - žlutá - oranžová - červená) a velmi jednoduše nám říká známé "kdo je připraven, není překvapen". Barvy odpovídají stavu naší mysli, našemu chování, jednání.... a nakonec i šancím na úspěšné zvládnutí konfliktu.
BÍLÁ BARVA = nepřipraven, nic netušící
ŽLUTÁ BARVA = uvolněný, ale ostražitý
ORANŽOVÁ BARVA = cíleně ostražitý, připravený
ČERVENÁ BARVA = boj
Velmi jednoduše tedy říká, že bychom se měli pohybovat tak, abychom si včas všimli hrozícího nebezpečí (žlutá), dokázali se na případný konflikt připravit (oranžová) a boj (červená) vyhráli.
BÍLÁ BARVA:
Člověk v ní může setrvávat celý život, je zde velmi uvolněný, nic netuší, na případný konflikt se nedokáže připravit, protože si ani nevšimne, že jej někdo sleduje, jde po ulici se zbraní v ruce, vytahuje nůž, potácí se jako opilý nebo pod vlivem dalších látek, blíží se k nám, když se chystáme otevřít dveře automobilu, bytu,... Víte, že většina lidí, kteří byli přepadeni si přicházejícího útoku vůbec nevšimli?
ŽLUTÁ BARVA:
I v tomto stavu jste schopni být velmi uvolnění a bez stresu dlouhou dobu (stejně jako v "bílé barvě"). Rozdíl je však ten, že vnímáte okolí. Nehrozí žádné nebezpečí, nechodíte se zbraní v ruce, ale:
sledujete okolí
když telefonujete, stále koukejte kolem sebe
pokud chcete vyndat klíče, mobil,... z kabelky, kouknete se prvně kolem sebe, než skloníte hlavu
to samé jako výše, když chcete sklonit hlavu k zámku dveří vašeho domu
než vejdete do chodby domu, rozsvítíte si nebo necháte oči přivyknout tmě
když musíte mít sluchátka v uších, nechte si jedno ucho volné, abyste slyšeli
minimalizujte čas, kdy za chůze sledujete mobil
ORANŽOVÁ BARVA
Stav mysli v této situaci je již trochu napjatý, protože člověk spatřil něco, co se mu nezdá a je možné, že se bude muset bránit (někdo má zbraň v ruce, někdo na nás huláká, vidíme skupinku opilých agresivních lidí, někdo nás možná sleduje,...). Nejde o to, chodit ozbrojený jak bitevní křižník a zmlátit každého, kdo se nám nelíbí. Jde o to, všímat si svého okolí. Pokud spatříte něco podezřelého, můžete například:
vmísit se do skupinky lidí
nastoupit do prostředku hromadné dopravy
nachystat si pepřák - nenápadně, do ruky v kapse (ano, pepřák se nosí v kapse, ne v kabelce:-))
pokud nemáte žádnou zbraň, obrannou pomůcku, můžete si tak nachystat do ruky klíče, deštník, zvážit, jakou hmotnost má asi vaše kabelka a jestli ji lze použít
můžete dát mobil k uchu a říct "Tak to se každou chvilku potkáme, jsem v Novákově ulici."
Pokud vaše podezření pomine, je to jen dobře, uleví se vám a vrátíte se zpět do žlutého stavu. Pokud je podezření oprávněné, zvýšíte šance na vaši úspěšnost.
ČERVENÁ BARVA
Toto je ten stav mysli, který byl zmíněn výše. Samotný konflikt, střet, boj. Situace, která trvá sice jen několik sekund, ale je velmi psychicky a fyzicky náročná. Čím lépe jste připraveni, tím větší máte šance. Zde zúročíte váš praktický výcvik, nácvik, tréninky, modelové situace, kurzy psychologie, vaši povahu,...
Armáda Spojených států amerických někdy přidává barvu ČERNOU. Je to stav, kdy tzv. zamrznete, nejste schopni žádné reakce, obrany, útěku,... Jedná se o absolutní nezvládnutí situace.
Žádný článek, kniha nebo video nenahradí praktický výcvik, ale je dobré vědět, že spoustě nepříjemným věcem můžeme předejít, pokud si budeme všímat dění kolem sebe. Můžete začít třeba Cooper Codem - od dnešního dne se vždy rozhlédněte kolem sebe, než začnete odemykat dveře do vašeho domu nebo bytu. A vždy pohledem zkontrolujte okolí, než skloníte hlavu, abyste z batohu, kabelky nebo tašky vyndali klíče a mobil.